O mně

Prožila jsem tvůrčí, fantastické, poučné, citové, prostě rozmanité a nezapomenutelné dětství. Mé první zpívání pro veřejnost zajistilo vystoupení dívčího školního sborečku /viz foto/, a pak ještě později několik soutěží ve zpěvu, ovšem bez výrazného úspěchu. Hudební vzdělání v oboru houslí /důkaz viz foto/ ztroskotalo na mé technické tvořivosti. Můj nástroj tovární výroby podlehl tahu strun, kleštěmi laděných o kvartu výš. Zůstala jsem naživu.

V té době jsem otočila svou pozornost k rostlinné říši. Květiny byly pro mne vším, poznávala jsem různé druhy ve školních soutěžích, zakládala alpina, sázela, plela, sela i sbírala a sušila léčivky. I dnes si vzpomínám, jak jsem si u této činnosti stále zpívala písničky z tehdejších televizních zábavných pořadů.

Vyrostla jsem a nabyla vědomosti a praxi potřebnou k maturitní zkoušce na zdravotní škole. Ve dvaceti letech jsem vykročila do života po boku svého manžela. Můj čas byl přesně rozdělený pro postupně narozené čtyři dcery, manžela, péči o domácnost, zahrádku, dům, auto, zvířátka, ruční práce všeho druhu a následně návrat k profesi zdravotní sestry. Na zpívání zbýval čas třeba při vysávání, mytí nádobí, žehlení, jízdě autem a sprchování. Neměla jsem vyhraněný žánr. „Střihla“ jsem si árii Rusalky, lidovku o jetelíčku u vody a nebo soudobý popík. Prostě jsem si zpívala.

Pak přišla moje éra country. S kamarádem Stromkem /viz foto/ jsme založili skupinu „Dvorana“ a přizvali ke spolupráci kontrabasistu s bubeníkem. Musela jsem se k tomu naučit hrát na kytaru. Samotné zpívání tedy opět nebylo zadarmo. Ochutnala jsem ovšem magické kouzlo potlesku. Publikum sice zpočátku bylo složené víceméně z blízkých kamarádů a přátel (tak zvaný „Fén Klub“), ale jejich povzbuzení a upřímná radost z našeho hraní nám velmi pomohla jít dál a pokračovat s country muzikou.

Další krok mne čekal s učením na baskytaru a pochopením principu bicích nástrojů. Jedině tak jsem mohla s pomocí elektroniky nahrát dva muzikanty na doprovodné CD, které je posléze z přehrávače nahradilo. Stromek hrál sólové nástroje – kytaru, banjo, dobro, foukací harmoniky a zpíval. Já hrála doprovodnou kytaru a zpívala evergreeny naší i světové country produkce. Stromek a Vlaďka - to byla Dvorana.

Ale opravdu zpívat teprve začínám.

Poznala jsem přítele, kamaráda, velkého kluka, muzikanta – bubeníka a kytaristu, zlatého slavíka, producenta, hudebního mága a alchymistu, držitele zlatých desek /viz foto/, zakládajícího a současného člena skupiny Katapult, Tolju Kohouta. Poznali jsme se kuriosně na anonymním internetovém chatu, kde jsem se pochlubila že „umím na bicí“ a on s vrozenou skromností odpověděl, že si taky „sem – tam bouchne“. A pak už se jen děly události, na jejichž začátku jsem Toljovi mobilním telefonem poslala přímý přenos z produkce Dvorany.

Opravdové hity, které mi Tolja vyhledal mne začaly lákat. Řekl mi prostě: „Zkus to! Umíš zpívat!“ Napsala jsem první český text tak, jak mne hudba oslovila a posléze jsem zjistila, že tématicky koresponduje s původní anglickou verzí. Hudba mluví svým jazykem. Když ji umíte poslouchat, je pro muzikantskou duši jakýmsi Esperantem. Umím jen velice málo anglicky.

Přišla první nahrávka, další vyhledané hity, další texty, další nahrávky. Jsou zde v ukázkách. Díky, Tolyo, dal jsi mi sebedůvěru, základ a směr. Vzal jsi mne na cestu k mým snům. Svůj dík ti posílám i písní „Tobě“.

Za to, že moje písničky spatřily světlo světa, vděčím v nemalé míře i Martinu Otrubovi, který jezdil na produkce Dvorany s partou prima lidí, kamarádů z „Brodu“ a dávno před mou současnou tvorbou mi nabídl svou studiovou techniku pro případné nahrávky. Díky, Martine, za tvou ochotu, tvůrčí přínos a hudební cit!

A když jsem u té vděčnosti, nesmím zapomenout s díkem na všechny členy mé nejbližší rodiny, manžela a dcery, za jejich podporu a pochopení, konstruktivní kritiku i chválu. Díky moji milí.

Můj první úspěšný veřejný krok se udál v neděli 10.6.2007 v Českém Rozhlasu Plzeň, kde ve vysílání pořadu „Náš host“, natočeném s Tolyou Kohoutem, poslal do vysílání hudební redaktor Jaroslav Kopejtko píseň s názvem Modrá planeta /viz písničky/. A mne uvedl jako nejoblíbenější zpěvačku Tolji Kohouta. Sice krásný začátek, ale také konec. Toja Kohout zemřel dříve, než jsme všichni mohli jen tušit. Stále to bolí. Ovšem nyní tyto stránky pomáhají mé další aktivitě, se kterou se snažím splnit své i Toljovy sny. Zpívám sice jiné písničky, ale s výborným muzikantem, panem Ladislavem Otrubou. Podívejte se na první stránku, kde je odkaz na mou současnou skupinu "MelodyStar". To je má cesta dál.

Home
© 2009 Vlaďka Vítová.